Pyreneje – dosud málo objevený vyzyvatel Alp

Pyreneje (španělsky Pirineos, francouzsky Pyrénées, katalánsky Pirineus) jsou pohoří oddělující od zbytku Evropy Pyrenejský poloostrov, tvoří přirozenou hranici mezi Španělskem a Francií; v jednom z horských údolí se nalézá stát Andorra, jeden z nejmenších v Evropě. Jedná se o třetihorní pásemné pohoří se sněžnou čárou ve výšce 2.500 – 2.900 m n. m. táhnoucí se v délce 435 kilometrů; na jeho území se nacházejí tři národní parky. Pico de Aneto ve španělské provincii Huesca na severu Aragonie je se svými 3.404 metry nejvyšší horou Pyrenejí.

Mohutné pásmo takřka liduprázdných hor

Ve střední části dosahují Pyreneje šířky až 140 kilometrů. Hory nemají souvislý a zřetelný hlavní hřeben, jedná se spíše o větší množství horských masivů, které jsou často příčně orientovány proti směru hlavního pásma Pyrenejí. Údolí jsou úzká, takže se v nich nevyskytují žádná větší městská sídla. Po severní straně pohoří se táhne výrazný Pyrenejský zlom a odděluje od hor několik menších masivů.

Krajina ovlivněná ledovci

Činnost ledovců za sebou zanechala mnoho jezer, přítomnost četných termálních pramenů také souvisí s geologickým podložím (např. oblast Eaux-Bonnes). Pyreneje byly tvarovány řekami a ledovci, je zde dosud takřka stovka ledovců, část z nich už ovšem spíše ve formě firnových polí. Největší a nejznámější je ledovec Aneto v masivu Pico de Aneto, jenž má délku 2 km, šířku 1,6 km a jeho mocnost se pohybuje kolem 50 metrů.

Během uplynulých sta let přišly pyrenejské ledovce o 90 procent ledu. Na přelomu 19. a 20. století zabíraly území o velikosti 3.300 hektarů, dnes se rozkládají na pouhých 390 hektarech. Už za několik desítek let nebude pravděpodobně v Pyrenejích ani jediný ledovec.

Dlouhé zimy a bohaté sněhové nadílky

Pyreneje jsou rozlehlé pohoří a mají své mikroklima. Sníh obvykle napadne v listopadu, zimy v Pyrenejích většinou končí v květnu, i když sníh někdy ve vysokých polohách či stinných místech leží až do konce června. V Pyrenejích je průměrný roční úhrn srážek 1.500 mm.

Andorra - státeček ležící v srdci Pyrenejí

Andorra je stát ležící v nitru Pyrenejí mezi hranicemi Francie a Španělska. V jejím středu vedou dvě velká údolí Valira del Nord a Valira del Orient s průměrnou nadmořskou výškou 1.200 m. Oblast je ze všech stran obklopena ostrými a strmými štíty s výškou od 2.500 do 3.000 metrů. Většinu oblasti odvodňuje řeka Valira, která teče hlavním údolím Gran Valira a dále jižně do Španělska, kde se spojuje s řekou Segre a vytvářejí tak levý přítok veletoku Ebro. Silničním sedlem Puerto de Envalira (2.400 m) vede silnice spojující Andorru s Francií. Jedná se o nejvýše položený silniční průsmyk v Pyrenejích. Do Španělska lze z Andorry dojet po silnici vedoucí údolím Gran Valira. Nejvyšším vrcholem Andorry je Coma Pedrosa (2.946 m), který se nalézá v hraničním hřebeni.

Nejen nákupní, ale i lyžařský ráj

Ještě ve třicátých letech byla Andorra odříznuta od ostatního světa. Cestičky a stezky šplhající z hlubokých údolí obklopených pyrenejskými velikány prudce vzhůru byly příliš neschůdné na to, aby se do nejvýše položené země Evropy odvážili lidé odjinud. Silnice, která ji ve čtyřicátých letech spojila s Francií a Španělskem, znamenala konec izolace. Dnes přijíždí do Andorry kolem 13 milionů turistů ročně. Většina míří za výhodnými nákupy, neboť zboží je zde levnější než v sousedních zemích, mnozí však hledají i jiné zážitky - například lyžaři.