Italský region Toscana (Toskánsko) je kraj proslulý uměleckými skvosty, unikátní historií, lahodným vínem, vysokou gastronomií a nesmírně působivými krajinnými scenériemi. Města plná renesančních pokladů byla často založena již v dobách etruských či římských, překrásné paláce svědčí o nesmírném bohatství tohoto kraje, středověké radnice pak ukazují na zdejší pradávnou tradici demokracie a samosprávy. Renesance jako kulturní a historický směr vznikla na konci 14. století právě v Toskánsku, jmenovitě ve Florencii, v duchu návratu k antickým uměleckým a humanistickým tradicím, čímž předznamenala konec období středověku a nástup novověku.
Nikdo z těch, kteří zavítají do tohoto kraje, by neměl vynechat místo zrodu renesance jako historického fenoménu a milníku, a navštívit proto metropoli Toskánska Florencii (Firenze), dodnes lákající statisíce turistů svou galerií Uffizi s největší kolekcí italského renesančního umění, půvabným mostem Ponte Vecchio přes řeku Arno s krámky zlatníků, dómem s baptisteriem, gotickým kostelem Santa Croce, sochami Michelangela či Celliniho a dalšími památkami světového významu.
Ochutnejte však i malebný toskánský venkov se středověkými statky s nedozírnými vinicemi (nejznámější jsou červená vína Chianti a Brunello di Montalcino, z bílých pak Vernaccia di San Gimignano) a snažte se procítit atmosféru unikátních malých středověkých městeček, jako je třeba Boccacciovo Certaldo či San Gimignano, ježící se do daleka hranatými věžemi tamních středověkých paláců. Málokde v Evropě je agroturistika tak atraktivní jako právě v Toskánsku – ocitnete-li se na některém z mnoha zdejších statků, odkud není na obzoru možno spatřit žádný výdobytek naší civilizace, snadno propadnete iluzi cestování zpět časem.
Toskánsko je zároveň krajem nesmírně geograficky členitým, vždyť pod vrcholky Apenin nedaleko od Florencie se až do dubna lyžuje, zatímco na pouhou hodinu jízdy vzdáleném pobřeží Tyrhénského moře se dá již ve stejnou dobu oddávat slunění v teplých slunečních paprscích pod palmami.
Pokud Vás návštěva Toskánska naladí k jeho hlubšímu prozkoumávání, pak vězte, že celý kraj je jedinečnou pokladnicí architektonických a uměleckých skvostů, ať už navštívíte město Lucca s historickým centrem ohraničeným starověkými hradbami, Pisu, jež dokázala ve středověku využít cest do zámoří k obohacení jak městské pokladnice, tak i architektury, čehož dokladem jsou stavby v centru města, z nichž nejznámější je určitě Šikmá věž na Campo dei Miracoli (náměstí Zázraků), Arezzo, patřící k nejbohatším toskánským městům, Sienu s náměstím Piazza del Campo ve tvaru lastury, řadící se k nejkrásnějším renesančním náměstím v Evropě, Pistoiu, Volterru, Montecatini či nespočet dalších. U toskánských měst platí, že každé znamená zároveň světový pojem. Toskánsko je oživlá historie a zároveň reklama na krásu a harmonii, jež je zde však všudypřítomnou realitou každého všedního dne.
Ve starověku bylo území dnešního Toskánska osídleno umělecky založenými Etrusky (latinsky Tusci), kteří vytvořili vyspělou civilizaci, a nazývalo se Etrurií. Etrurie však nebyl sjednocený stát, ale pouze konfederace měst. Vrcholu moci dosáhla v 6. století př. n. l., kdy ovládala velkou část severní a střední Itálie (včetně Říma) a také Kampánii s centrem Neapolis. Soupeřili s Řeky a Kartaginci, nakonec byli ovládnuti Římem, který sami založili, po vpádech Keltů v 5. - 6. století př. n. l. Následně se toto území dostalo pod vládu říší Ostrogótské, Byzantské a Langobardské. Za jejich vlády se Toskánsko rozpadlo na několik vévodství a domén. Po pádu Langobardského království roku 774 zde Karel Veliký vytvořil markrabství Toskána s centrem v Lucce, která byla součástí Italského království.
V letech 1027–1031 přičlenil Toskánsko ke svým územím nejmocnější muž tehdejší Itálie, markrabě Bonifác II. Italský, hrabě z Modeny, Reggia, Mantovy a Ferrary, z rodu hrabat z Canossy. Po smrti markraběnky Matildy roku 1115 si nárokoval území Církevní stát, což vedlo k soupeření příznivců císaře a papeže. Avšak během 12. století dosáhly nezávislosti velké městské obce (Florencie, Lucca, Arezzo, Pisa, Siena, Pistoia aj.) a celé území si rozdělily.
Postupně získala největší moc Florencie, ve které vládnul rod Medici, který během 14. a 15. století opanoval většinu území Toskánska. Městská republika se za vlády rodu Medicejských přeměnila na toskánské vévodství (1531), které se později stalo velkovévodstvím (1569). V dobách republiky a především za Medicejských došlo k velkému kulturnímu rozkvětu města. V 15. století se Florencie stala kolébkou renesance a významným kulturním centrem severní části Itálie. Medicejští vládli v toskánském velkovévodství až do vymření rodu po meči roku 1737.
Roku 1865 se Florencie stala hlavním městem Itálie (a toskánský dialekt se stal spisovnou formou italštiny, jazyka nově vzniklého Italského království), ovšem roku 1871 byla metropole přesunuta do Říma.
Na konci II. světové války roku 1944 zničila ustupující německá vojska všechny florentské mosty s výjimkou Ponte Vecchio. V roce 1966 Florencii postihly ničivé záplavy. Od roku 1982 je historické centrum Florencie zapsáno na Seznamu světového dědictví UNESCO.
Pláže na pobřeží Tyrhénského moře v regionu Toskánsko jsou velmi mnohotvárné.
V oblastech Calambrone, Donoratico, Marina di Castagnetto či Albinia jsou pláže tvořené jemným světlým pískem. Voda bývá občas díky jemným částečkám písku zdánlivě zakalená, biologicky i chemicky je však čistá. Vstup do moře je pozvolný, vhodný pro děti i neplavce, absentují zde jakákoli rizika, v moři se nevyskytují nebezpeční živočichové. Disponují jak plážemi placenými, jež poskytují celou řadu služeb, tak i plážemi volnými, bezplatnými, bez jakéhokoliv servisu.
Milovníci skalnatých útesů budou spokojenější na členitém poloostrově Monte Argentario.
Plzeň, Rozvadov, München, Innsbruck, Brenner, Verona, Modena, Bologna, Firenze, Empoli, Cecina, Donoratico nebo Bologna, Firenze, Siena, Grosseto, Albinia
České Budějovice, Dolní Dvořiště, Linz, Salzburg, Innsbruck, Brenner, Verona, Modena, Bologna, Firenze, Empoli, Cecina, Donoratico nebo Bologna, Firenze, Siena, Grosseto, Albinia
Brno, Mikulov, Wien, Graz, Villach, Udine, Padova, Bologna, Firenze, Empoli, Cecina, Donoratico nebo Bologna, Firenze, Siena, Grosseto, Albinia