Luhačovice – největší lázně na Moravě

Lázně Luhačovice vás okouzlí v každém ročním období. Nacházejí se v malebném údolí Chráněné krajinné oblasti Bílé Karpaty a jsou obklopeny nádhernou nedotčenou přírodou. Luhačovice leží ve Zlínském kraji, 16 km jihovýchodně od okresního a zároveň i krajského města Zlín. Město má přibližně 5 000 obyvatel.

V Luhačovicích jsou čtvrté největší lázně v ČR a největší na Moravě. Léčí se zde především lidé s nemocemi dýchacího ústrojí, trávením a obezitou. Lázně vděčí za svůj věhlas především 6 přírodním minerálním pramenům, další jsou pak navrtané. Nejznámějším a nejvýznamnějším pramenem je Vincentka nacházející se ve zdejší kolonádě.

Idyla obklopená zalesněnými kopci

Luhačovice se rozkládají v údolí říčky Šťávnice (zvané též Luhačovický potok) a jsou obklopeny strmými zalesněnými kopci. Leží na pomezí Valašska a Slovácka v nadmořské výšce 250 metrů, vrcholky okolních kopců dosahují nadmořské výšky maximálně 672 metrů (vrchol Komonec). 3 km proti proudu říčky Šťávnice byla ve dvacátých letech 20. století postavena přehrada nazývaná Luhačovická nebo též Pozlovická. Její úlohou bylo zadržovat pravidelné záplavy pustošící lázně. Časem však převzala i funkci rekreační a nyní slouží hlavně rybářům.

Ve městě se nachází velké množství nejrůznějších kaváren, vináren, restaurací a cukrářství. Do Luhačovic se dnes nejezdí jen za léčením, ale zdejší podmínky uspokojí návštěvníky turisticky, sportovně i společensky založené. V okolí Luhačovic se nachází doklady o příchodu Slovanů na území Česka, zříceniny hradů nebo zámek Serényiů. Ve městě se nachází také sportovní hala, tenisové kurty nebo lázeňské divadlo. Častým hostem Luhačovic byl mj. hudební skladatel Leoš Janáček, jenž zde pobýval nejprve v lázeňských domech, později u svých přátel. Vznikla zde jeho díla Glagolská mše, a některé dokonce byly inspirovány zdejším prostředím, například opera Osud.

Město má ceněnou urbanistickou a architektonickou tvář, podpořenou úchvatným členitým terénem údolí. Na architektonické podobě Luhačovic se podíleli vynikající architekti Dušan Jurkovič, Emil Králík, Oskar Poříska a Bohuslav Fuchs. Podle návrhu B. Fuchse byly postaveny penziony Radun, Iva, Avion a Viola a vila Sáva.

Architekt Dušan Jurkovič a Luhačovice

Stavby významného slovenského architekta Dušana Jurkoviče (1868–1947), vytvořené pro Luhačovice během pouhých tří let, spojují motivy regionální karpatské lidové tvorby s dekorativními principy secese ve zcela originální architektonický artefakt. Citlivé zasazení staveb do parkově upravené údolní krajiny podtrhují harmonii celku. Architektura lázní tak dokládá nejen šíření moderních západoevropských podnětů do architektury a urbanismu střední Evropy přelomu 19. a 20. století, ale koresponduje i s vrcholícím emancipačním hnutím středoevropských slovanských národů mimo jiné prostřednictvím lidové kultury. Tím se luhačovické lázně liší od řady významných evropských lázní.

Pro pochopení nejvýraznějšího luhačovického architektonického souboru – díla Dušana Jurkoviče – je neoddělitelné kulturní zázemí lázní, bez něhož by toto dílo nemohlo vzniknout. Idea lázní "slovanských duchem i tvarem", Jurkovičem geniálně zhmotněná, byla nejprve formulována v okruhu brněnských intelektuálů, mj. spisovatelů bratří Aloise a Viléma Mrštíků. Lázně měly vracet hostům nejen zdraví, ale i radost ze života, k níž přispívá i umění a architektura. Luhačovice se měly stát (a také se během příštích let staly) "slovanským salónem", místem setkávání osobností české, moravské a slovenské kultury.

Kulturní památka Jurkovičův dům (architekt Dušan Jurkovič, přestavba 1901–1902)

Hlavní lázeňský objekt (původně "Janův dům" podle Jana Nepomuka Serényiho) byl vytvořen Franzem Waschitschkem v klasicistní podobě v roce 1822 a přestavěn Dušanem Jurkovičem v roce 1902, kdy byl zvýšen o hrázděné patro a nové zastřešení a dispozičně upraven kolem dvou nádvoří a vstupní dvoupodlažní haly. Funkce objektu se přitom nezměnila – byla vždy kombinací vanových lázní a ubytování lázeňských hostů. Dům je hlavní Jurkovičovou luhačovickou realizací. Stavbě dominuje třetí, hrázděné podlaží přidané Jurkovičem, nesoucí bohatou konfiguraci střech. Dobový symbolismus (labutě u vstupu) a folklorní inspirace se prolínají s aktuálními proudy moderny.

Generální oprava budovy na hotel Jurkovičův dům**** proběhla v letech 2000–2002. Původní funkce lázeňského domu je zachována a doplněna o restaurační část a bazén. Exteriér i vnitřní prostory byly při obnově objektu maximálně přiblíženy původnímu stavu na základě restaurátorských průzkumů a dobových fotografií. Nejvíce původních funkčních prvků mobiliáře je zachováno v balneo části – originální lehátka, zrcadla, věšáky, sedačky, židle, stůl, lavice, květinové podstavce, toaletky se zrcadlem, stolky s keramickou deskou, vše navržené Dušanem Jurkovičem. Obnovena byla místnost s originálním funkčním sanitárním vybavením – repasovanými "zlatými" mosaznými vanami pro uhličité koupele.

Kulturní památka Vila Chaloupka (architekt Dušan Jurkovič, přestavba 1902)

V přestavbě Kuchyňského domu z roku 1851 na romantickou "Chaloupku" se Dušan Jurkovič přiblížil karpatské lidové architektuře nejen výrazně přesazeným zastřešením, ale oproti svým ostatním luhačovickým realizacím také užitím techniky roubení pro nadstavbu patra nad ponechaným zděným přízemím domu. Přízemí doplnil vstupy s motivem žudra, typickým pro jižní nížinné oblasti moravské lidové architektury, jako odraz prolínání tří národopisných oblastí v luhačovickém Zálesí – Valašska, Slovácka a Hané – i jako výraz hledání širšího výrazového zázemí pro slovanský program luhačovického díla Jurkoviče.

Původně lázeňský penzion je dnes komorní lázeňskou vilou. Dnešní podoba vily Chaloupka**** se 2 stylovými apartmá je výsledkem komplexní opravy v letech 1995–1997. Exteriér i interiér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče.

Kulturní památka Vodoléčebné lázně (architekt Dušan Jurkovič, přestavba 1901–1902)

Podobně jako Jurkovičův dům a Chaloupka vznikl i Vodoléčebný ústav přestavbou staršího domu – Jestřabského mlýna z roku 1710. Hlavní objekt Vodoléčebného ústavu byl pak postupně doplněn Jurkovičem a dalšími architekty v ucelený areál lázeňských budov (Říční a sluneční lázně, Slatinné lázně, kotelna a prádelna), který se vyznačuje kontextuálním architektonickým ztvárněním mladších staveb a přístaveb.

Funkce objektu pro vodoléčebné lázeňské procedury nebyla nikdy změněna, stavba sloužila původnímu účelu. Byla zde používána obyčejná voda v nejrůznějších formách většinou k prokrvení a masáži svalů: perličkové a vířivé koupele, skotské střiky. Úpravy a přístavby, které byly u objektu dodatečně provedeny, souvisely především s rozdělením provozu na mužský a ženský. Vodoléčebné lázně již nejsou provozovány.

V roce 2021 byla zahájena rekonstrukce Vodoléčebného ústavu a Říčních a slunečních lázní, jejímž hlavním cílem je záchrana výjimečného architektonického díla Dušana Jurkoviče, které je navrženo na národní kulturní památku.

Celý areál bude přeměněn na muzeum skladatele Leoše Janáčka, který v lázeňském městě často pobýval, a Dušana Jurkoviče, jehož stavby ovlivnily vzhled Luhačovic. Areál dokončený v roce 1903, který zažil největší slávu v období první republiky, tak má ambici stát se dalším turisticky atraktivním místem Luhačovic pro následující generace.

Říční a sluneční lázně, Vila Jestřabí a Hudební pavilon (architekt Dušan Jurkovič, novostavby 1902–1903)

V novostavbě Říčních a slunečních lázní se nachází plovárna napájená z říčky Šťávnice.

Vilu Jestřabí situoval Jurkovič v místě rozvětvení údolí kolem Jestřabí hory. Architektonicky dům následuje Jurkovičovy předchozí luhačovické realizace, s využitím hrázdění až v nejvyšším podlaží, a to i přes to, že základem domu nebyly starší zděné stavby jako u Jurkovičova domu, Vodoléčebných lázní nebo Chaloupky. Původně lázeňský penzion je dnes garni hotel Jestřabí***. Komplexní oprava objektu proběhla v roce 2000. Exteriér odpovídá původnímu architektonickému záměru Dušana Jurkoviče, interiér je mu stylově přiblížen.

Hudební pavilon je drobná centrální stavba, Jurkovičův futuristický novotvar evokující lázeňské gloriety či altány 19. století a je pevně svázána i s Jurkovičovým etnografickým východiskem – karpatským lidovým domem. Přemístěním z lázeňského náměstí od Jurkovičova domu na dnešní místo (krátce po dokončení) a drobnými úpravami byl částečně pozměněn architektonický výraz pavilonu.

Výlety do okolí pěšky, na kolech i na bruslích

Krásy Luhačovic a okolí můžete objevovat při výletech pěšky, na kolech, na bruslích i při okružní jízdě autovláčkem. Zřícenina hradu Starý Světlov je zajímavým turistickým cílem. Leží nedaleko lázeňského města Luhačovice a je skvělým tipem na vycházku.

Starý Světlov je více než 500 let vnímán jako zpustlý, ale jeho zřícenina má stále své kouzlo přitahující milovníky historie a dávných příběhů. Byl to ve své době jeden z největších hradů vybudovaných na strategickém místě v blízkosti uherské hranice. Jeho historie pamatuje, podobně jako nedaleký hrad Engelsberg, polovinu 13. století. Kopec, na kterém byl hrad postaven, není nikterak strmý, o to mohutnější a hlubší jsou obranné příkopy, které hrad obklopovaly. Jádro hradního paláce je zřetelně zachováno v podobě kamenných zdí, proběhly a dále zde probíhají restaurační a konzervační práce, které mají stabilizovat zdivo a ochránit ceněnou kulturní památku pro další generace.

Výchozím místem výletu je obec Podhradí. Autobusové spoje sem z Luhačovic (od nádraží či od pošty) jezdí zhruba každou hodinu. Při chůzi obcí si všimněte roubené kaple sv. Zdislavy, historické dřevěné zvoničky, kamenného smírčího kříže. V horní části Podhradí můžete otestovat vodu ze studánky Sirčena. Cesta vzhůru ke hradu je od Sirčeny značena převážně dřevěnými šipkami. Ze dřeva jsou vyřezány také figury lesních zvířat a ptáků u odpočivadla zhruba kilometr před hradem. Ke Starému Světlovu budete přicházet kolem studánky nazvané Sojsínka, také k ní se váže lidová pověst. Po prohlídce hradu se zpět vraťte po modře značené turistické trase. Vede do Luhačovic přes Pozlovice (je zde zastávka autobusu jezdícího do Luhačovic). Výšlap z Podhradí na Starý Světlov je dlouhý 2,5 km, cesta zpět do Pozlovic dalších 3,5 km, celá trasa s návratem do centra Luhačovic pak měří 9 km. Možnost občerstvení je v Pozlovicích a Luhačovicích.