Hustopeče – město v objetí vinic a mandloní

Město Hustopeče leží v samém srdci jižní Moravy v okrese Břeclav 30 km jižně od Brna v národopisné oblasti Hanáckého Slovácka. Představuje vynikající výchozí bod pro milovníky vína i cykloturisty. Může se chlubit středoevropským unikátem – mandloňovými sady. Žije zde přibližně 6 000 obyvatel.

Oblast je osídlená už od prehistorických dob, první zmínka o Hustopečích je z 1. poloviny 13. století. Dnes leží na dálničním tahu D2 mezi Brnem a Bratislavou a nedaleko 1. železničního koridoru v úrodné a klimaticky teplé oblasti s tradicí pěstování vína a ovocných stromů. Hustopeče byly v 18. století největší vinařskou obcí na Moravě.

Městem protéká potok Štinkovka, na okolních svazích jsou mezi vinohrady i původní stepní trávníky. Turistický ruch se soustředí kolem vinařství. Z historických památek je možné jmenovat renesanční budovy na náměstí (Starou radnici, Dům U Synků, kašna Žumberák), v 20. století byla postavena nová radnice a kostel svatého Václava a svaté Anežky České.

V oblasti jednoho z nejstarších osídlení na jižní Moravě

Hustopeče se nachází v oblasti jednoho z nejstarších osídlení na jižní Moravě, severně od hráze Nových Mlýnů. Předpokládá se pravidelný výskyt „lovců mamutů“ (20–25 tisíc let př. n. l.), doložena jsou neolitická sídliště (konec 4. a počátek 3. tisíciletí př. n. l.) i keltské pohřebiště (3. století př. n. l.).

První zmínky o sídle pocházejí z roku 1247, kdy byla zmiňována vesnice, jež později obdržela název Česká Ves. Současné Hustopeče na levém břehu Štinkovky byly založeny na přelomu 13. a 14. století. Významnou roli v jejich historii sehrál klášter Aula Regia, kterému Hustopeče patřily od počátku 14. do konce 16. století, a knížecí rod Liechtensteinů, kterému patřily v 2. polovině 19. století. Na město byly Hustopeče povýšeny v roce 1572.

Podle sčítání lidu za Rakouska-Uherska byly Hustopeče velkou většinou (z 80–90 %) německým městem. V letech 1938–1945 byly přímou součástí nacistického Německa. Roku 1945 byli Němci vystěhováni a počet obyvatel výrazně klesl. Do roku 1960 byly Hustopeče sídlem okresu. Během 70. let počet obyvatel překonal předválečnou úroveň a vystoupal k necelým 6 tisícům. Gotický dvoulodní kostel sv. Václava, v němž ministroval v dětství i T. G. Masaryk, byl zbořen v roce 1962 po zřícení věže. Na jeho místě byl v první polovině 90. let postaven nový moderní kostel.

Historické centrum jihomoravského vinařství

Hustopeče byly po dlouhou dobu hlavním centrem jihomoravského vinařství, to bylo též hlavním zdrojem zdejšího bohatství. Svahy v katastru města často směřují k jihu či jihozápadu, což je výhodné pro pěstování vinné révy. V Hustopečích sídlil horenský soud jako nejvyšší rozhodčí orgán ve sporech o vinice. V 18. století byly Hustopeče největší vinařskou obcí na Moravě, pěstoval se zde především zelený veltlín a sylván, vzácněji ryzlink rýnský. Vinohrady okolo Hustopečí měly rozlohu přes 1350 ha. Od přelomu 19. a 20. století však pěstování révy prudce upadalo vlivem plísňových onemocnění a přemnožení škůdců. Na začátku 20. století došlo k zániku většiny zbývajících vinohradů kvůli révokazu a plísňových chorobám. Obnovu, která začala ve dvacátých letech, přerušila druhá světová válka, v 60. letech minulého století byla rozloha vinohradů jen 89 hektarů. Dnes je město i se svým okolím opět významnou vinařskou oblastí a vinice najdeme na 273 hektarech.

Na dlouhou historii pěstování vinné révy navazují i některé tradice jako březnové Slavnosti mandloní a vína, Májový košt vín, říjnové Burčákové slavnosti a další. V domě U Synků je umístěna Stálá vinařská expozice, mezi turistické atrakce patří Vinařské cyklostezky, z nichž tři procházejí Hustopečemi: Moravská vinná stezka, Velkopavlovická vinařská stezka a stezka Krajem André.

Kvalita místních vín neustále stoupá, a proto si zde milovníci vína přijdou na své. Hustopečští vinaři pěstují své hrozny velmi citlivě, s ohledem na krajinu a životní prostředí. Hustopečské vinné sklepy najdete na ulicích Na Hradbách a Vinařská.

Cenná chráněná území v okolí města

Katastr města Hustopeče spadá z valné části do geomorfologického celku Ždánický les – na severu a východě je tvořen výše položenou Boleradickou vrchovinou, na západě a jihu pak nižší Hustopečskou pahorkatinou včetně tzv. Hustopečské sníženiny. Na severozápadním výběžku však katastr zasahuje dokonce na Dyjsko-svratecký úval, na jižním okraji začíná Dolnomoravský úval.

Klimaticky se jedná o jedno z nejteplejších míst na Moravě. Průměrná roční teplota je 9,2 °C. Krajinný ráz je silně určován zemědělskou činností. 72 % katastru tvoří zemědělská půda, 11 % vinice (hlavně v severní části katastru), necelá 4 % jsou zastavěna a pouhá 1,3 % jsou zalesněna. Pozemky jižně od obce jsou zpravidla využívány jako pole. Chráněná území se nacházejí kolem Kamenného vrchu – konkrétně přírodní památka Přední kopaniny a přírodní památka Kamenný vrch u Kurdějova. Předmětem ochrany jsou v obou chráněných územích vzácné suché stepní trávníky či šípákové doubravy. Jedná o jeden z nejvýznamnějších komplexů stepních trávníků na jižní Moravě. Z vzácných rostlin se zde vyskytuje např. hořec křížatý, střevíčník pantoflíček či koniklec velkokvětý.

Regenerace tradičních mandloňových sadů

Po druhé světové válce došlo v Hustopečích k obnovení tradice pěstování mandloní, které byly do této oblasti přineseny již před 300 lety, ale v polovině 20. století již zbývalo jen 17 starých stromů. Sad, založený v roce 1949, měl za cíl zajistit soběstačnost v produkci mandlí pro ČSSR a omezit tak dovoz. Sady leží na Staré hoře přibližně severně od Hustopečí a v době největší slávy zahrnovaly 50 000 mandloní. Po pádu socialismu začaly sady (ve vlastnictví Čokoládoven Zora Olomouc a posléze Nestlé) chátrat. Dnes zahrnuje sad pouhých 1 200 stromů, o obnovu se snaží město Hustopeče. Dnes se jedná o nejseverněji umístěný mandloňový sad v Evropě a o významný turistický cíl. Krom samotných mandlí lákají i výrobky z nich, např. oblíbený likér mandlovice (tento název však EU v roce 2019 zakázala používat, proto se od té doby přejmenovala na Hustopečská Mandlovka), nápoj z mandlové tresti, lihu a cukru, který se v Hustopečích podomácku vyráběl desítky let.

Mimo to se v Hustopečích pěstují též meruňky, některé v režimu ekologického zemědělství.